Sweet life

7. června 2013 v 9:55 | Lucy |  Novinky
Takže je to oficiální, po předmaturitní pauze se vracím zpět. :) Doufám, že jste na mě nezanevřely, protože já se za Vám skutečně těšila, takže se budu těšit na každý Váš dotaz či komentář.

Ostatně mě v té pauze tak napadlo, že by to chtělo nějakou změnu. Ale ještě jsem nepřišla na to, jakou bych si představovala, máte nápady?

Lucka
 

Někteří utíkají, jiní rabují

7. června 2013 v 9:54 | Lucy |  Všechno
Jak už to tak bývá, v krizových situacích se projevují naše skryté vlastnosti. Někteří se stanou hrdiny a zachraňují němé tváře, které jsou odsouzené k záhubě, jiní si pro změnu vyzkouší svou malou roli zločince.

Ano, je to tak, na mysli mám rabování v oblastech postižených povodní. Jistě jste si toho už všimli, jsou toho totiž plné noviny i internet. Lidé jsou ovlivňováni svými vlastnostmi natolik, že dokonce místo toho, aby se pokoušeli zachránit svůj majetek, ale především své životy, neváhají a vrhají se do nebezpečných situací s cílem obohatit se na úkor druhých.

Co rabování je?

Právě rabování je charakterizováno jako nekontrolované braní cizích věcí a zboží během katastrofických událostí, patří sem i občanské nepokoje včetně válek a období anarchie, kdy v tomto období nejsou státní složky schopny dohlížet a kontrolovat pořádek v ulicích, popřípadě zasáhnout.

Rabování může být buď jednotlivé či ve větším počtu lidí, někdy dokonce i organizovaných skupin. Jedná se tak tedy o speciální formu krádeže, ve které se využívají katastrofy. My však musíme rozlišovat dvě formy, které se při rabování vyskytují:
  • rabování v čase nouze
  • rabování pro vlastní sebeobohacování
Rabování v čase nouze
Jedná se o takový druh krádeže, která je podnícena strachem o přežití, což tedy znamená, že například v období válečných útoků, kdy lidé nemají dostatek potravin, tyto potraviny kradou (rabují) v opuštěných obchodech. Jedná se tedy o nutnost pro základní přežití, přesto však ani tato varianta není dostatečná pro jakékoli ospravedlnění se.

Rabování pro vlastní sebeobohacování
V tomto případě se jedná o ilegální formu krádeže, kdy lidem nejde o základní prostředky k přežití, nýbrž kradou drahé věci, které později mohou zpeněžit. Všechny formy rabování jsou ale postihnutelné přísnými tresty.

Nečiň druhým, co nechceš, aby činili tobě
Závěrem bych pak chtěla dodat, že ačkoliv jsou lidé zmítáni svými emocemi, které jsou v takových chvíli skutečně hodně vyostřené, neměli by podléhat chvilkovému nutkání. Lidské životy, které tak riskují nejen lidé, kteří jsou odhodlaní rabovat, ale i lidé, kteří se jim v tom snaží zabránit - ať už se jedná o armádu, hasiče či policii. Ve chvílich jako jsou povodně by se lidé měli totiž zamyslet nad tím, jak budou sami o sobě smýšlet potom, co se situace uklidní. Jestli se stále budou moci podívat do zrcadla s klidem na srdci, protože pocit, že jste někomu vzali i to poslední, co mu zbývalo, ten člověka jen tak neopustí.

Máte nějaké zkušenosti s rabováním i vy?
Podělte se s námi o své zkušenosti


Lucka

Sorry...

11. května 2013 v 14:23 | Lucy |  Všechno
Chci se omluvit, že to teď s přidáváním článků a inforamcí nebylo, není a ani nebude nijak růžové. Tenhle blog nechci odepsat, ale v poslední době tu asi moc novinek nečekejte. Možná se sem nedostanu vůbec. Zkrátka přišel maturitní stres i na mě a snažím se dohnat resty, co jsem za celou dobu nechávala na poslední chvíli.

A ona se ta chvíle docela kvapem blíží, čtnáct dní a mám po maturitě, já doufám, že to dobře dopadne, ale musím pro to taky něco udělat. Proto se na mě prosím nezlobte, ale teď tu nebudu. Snad to pochopíte...

Pac a pusu
 


Day Sixth

9. května 2013 v 15:59 | Lucy |  Já píšu
6. den - napiš 30 zajímavých informací o sobě

  1. Jsem blázen do angličtiny.
  2. Nemám vyhraněný hudební styl.
  3. Chtěla bych být redaktorka.
  4. Jako malá jsem si přála být zpěvačka nebo módní návrhářka.
  5. Mám mladšího bratra, co mi leze na nervy.
  6. Jsem lenoch. :)
  7. V povaze mám často flegmatismus.
  8. Dlouho vydržím, než se naštvu, ale když se naštvu, jsem dlouho naštvaná.
  9. Dřív jsem psala na stmivani.eu, byla jsem i admin.
  10. Rozčilují mě pravopisné chyby.
  11. Nesnáším intelektuály s přehnanými představami o životě.
  12. Mám ráda děti.
  13. Baví mě kreslit a tvořit.
  14. Moje nejloblíběnější zpěvačky jsou P!NK a Avril.
  15. Jsem schopná poslouchat písničku i dvacetkrát po sobě, když se mi líbí.
  16. Ztratila jsem už dost nejlepších kamarádek, jen pořád nevím, jestli je ta chyba ve mně.
  17. Chodím s klukem už skoro dva roky a někdy přemýšlím, jestli není lepší být single.
  18. Nikdy neodolám dobře vypadající zmrzce. :)
  19. Chtěla bych odmaturovat a dostat se na vysokou. :D
  20. Často se mi stává, že se něčím nadchnu, ale to nadšení rychle opadne.
  21. Jsem tichá, přátelská a hodně důvěřivá.
  22. Věřím, že boží mlejny melou, někdy pomalu, ale vždy jistě. Taky razím přísloví, že na každou svini se vaří voda. ;)
  23. Nejsem komik ani smíšek, ale dokážu se zasmát sama sobě.
  24. Jsem paličatá a málokdy uznám vlastní chybu.
  25. Miluju léto a zimu, zbylá roční období mi moc neříkají.
  26. Zbožňuju komedie a romanťáky, těch není nikdy dost.
  27. Vysnívám si sny, ale nejsem schopná pro ně nic udělat.
  28. Bez mobilu nedám ani ránu, pořád musím být v kontaktu se světem.
  29. Někdy koukám do blba jen proto, abych nemusela pozdravit lidi, které nemám ráda.
  30. Ani na základce, ale ani teď na střední jsem neměla takový třídní kolektiv, jaký bych si přála. Vždy jen tu malou "partičku". :)

Je to mamánek!

9. května 2013 v 15:49 | Lucy |  Já píšu
Dneska jsem se zase setkala s tím, co asi všechny holky nesnáší u svých milých, je to mamánkovství. ;)

Ani nevím, jestli se tahle závislost na maminkách dá nějak jinak nazvat, ale v dnešní době má svůj latinský a odborný název kde co, takže možné je vše. Máte zkušenost s mamánkovstvím? Taky se váš přítel někdy chová jako dítě?

No, já sama z toho rostu a tím mě to štve víc. Ač nemám proti mamince svého přítele vůbec nic, zrovna pořád u sebe ji mít nemusím. Ono vám to začně lézt na nervy, když se chcete jet projet na kole, jenže sama dobře víte, že už jenom předvedení toho, jak dýcháte jak čtyři při sebemenším kopečku, jakmile se objeví kytka, tak musíte hledat ventolin a vůbec, je dost těžký i před přítelem. Já osobně to tak aspoň mám.

A někdy mě dokáže šíleně vytočit do vrtule, když někam jedeme a přítel stihne za cestu tři telefonáty "o ničem" s maminkou. No co si budeme povídat, asi to je žárlivost, ale mně to prostě vyloženě dopaluje. :D

Znáte nějaký zaručený lék? Mně by se totiž sakra hodil. Protože když už vám přítel nabídne, jestli nechcete jet na večeři a vzápětí se zeptá mamky, jestli nechce jet s vámi, to už je sakra silný kafe i na mě. :D

Takže všechny rady vítám. :)


Zac's Body of Work

9. května 2013 v 14:29 | Lucy |  Novinky
Olala, narazila jsem na obrázek bývalého cukrouška z High School Musical, Zaca Efrona. Byla doba, kdy se mi docela líbil a HSM jsem poměrně žrala, dneska se nad tím už jen usmívám, nicméně musím uznat, že následující snímek stojí za viděnou. :)

Takhle načapali paparazzi Zaca na natáčení v Los Angeles. No, že má fyzičku asi budeme muset uznat, co? :)


Time Is Gone...

9. května 2013 v 13:36 | Lucy |  Všechno
Časy se mění, a my se měníme s nimi.
Autor: Marcus Tullius Cicero


Čas je jedna velká neznámá,
putuje s námi od dětství až ke stáří.
Má s námi trpělivost a spolu s osudem nám dává šanci,
šanci měnit, rozhodovat se a uspět.
Není to jen čas.

Je to příležitost.
Příležitost zvednout se, odlepit se
od země a zapomenout na to, proč jsme spadli.
Je to možnost začít znovu, lépe.
To nám dává.

Často nadáváme,
že čas tak rychle utíká, ale kdyby ne,
stále bychom se topili ve starých chybách a bolestech.
Člověk se musí smířit s tím, že čas plyne,
věci se mění a lidé též.

Dává nám novou šanci,
šanci změnit špatná rozhodnutí a napravit,
co se nám podařilo zkazit. Proto utíká rychle, má co dohánět.
A my tu příležitost někdy využijeme,
jindy už tolik ne.

Ale proto zase běží dál,
aby nám na jiném místě a v jiném čase,
znovu šanci dal. Znovu aby nám pomohl se odlepit ode dna,
vykročit pravou nohou a zajásat nad tím,
co ještě můžeme napravit.

Čas je jen prostředník,
my rzohodujeme o tom, jak ho využijeme.
My rozhodujeme o tom, k čemu nám ta doba bude.
Tak se usmívejme na lepší zítřky, protože
nikdy nevíme, co přinesou.

Spring/ Summer 2013 Outfits 0.5

8. května 2013 v 20:39 | Lucy |  Všechno
Tuhle sadu bych sem osobně snad ani nedávala, ale líbí se mi ty kecky. Jsou sice růžový, ale i tak parádní. :)

A co na to říkáte vy?



Day Fifth

8. května 2013 v 20:29 | Lucy |  Já píšu
5. den - okamžik, kdy si přemýšlel/a o sebevraždě

No, tak k tomuhle tématu asi ani nebudu mít co říct, protože si nepamatuji okamžik, kdy bych přemýšlela o smrti. TEdy o smrti, jejímž strůjcem bych byla sama. Myslím, že spousta dnešních lidí tak řeší těžké životní situace, někteří i lehčí, ze kterých by se vybruslit dalo.

Ale je pravdou, že o sebevraždě jsem nikdy nepřemýšlela. Vyrůstala jsem ve spokojené rodině, moji rodiče jsou spolu už dvacet let a při pohledu na ně si troufnu tvrdit, že se stále milují, v rodině se baví všichni se všemi, pravidelně pořádáme velké rodinné oslavy narozenin a svátků, nikdy jsem neměla pocit, že bych byla na něco sama.

Nejsem sice moc svěřovací typ, ale když už jsem ze sebe něco potřebovala dostat, mohla jsem jít za mamkou. Nikde v naší rodině se nevyskytují ani zločinci, ani úchylové, ani jiné podivné bytosti. Takže proč bych měla přemýšlet o něčem takovém?

Má někdo svou vlastní zkušenost s tímto tématem?

8. 5. 2013

8. května 2013 v 20:09 | Lucy |  Já píšu
Ahojky, jak se vede?

U mě to docela jde, dneska jsem byla s přítelem na výletu, za cíl jsme si vybrali zámek Konopiště. Bohužel pro nás měla stejný nápad asi tak půlka národa, a to nejen toho našeho, takže si výsledek asi dovedete představit. Ani tahle malá komplikace mi ale nezkazila zážitek z jízdy vláčkem k zámku, prohlídku zahrad a okukování pávů, které jsme překřtili na "královské slepice". :D

No jo, co se dá dělat. Dali jsme si docela fajn dlabanec v místní restauraci a pak hajdy domů... Dokonce jsem dneska vytáhla kolo, jak já to nesnáším! Ze všeho sportu nejvíc nenávidím cyklistiku a zrovna jako na potvoru ji musí přítel tolik zbožňovat, takže jsem kolegiálně vytáhla kolo a asi po dvou letech jsem na něj sedla. No co si budeme povídat, jeli jsme asi jenom patnáct kilometrů, více méně to byla rovinka, ale i tak mi to pro začátek stačilo.

Zadek mě bolí ještě teď, sedlo teda zrovna nejměkčí nemám... Ale zase jsem nachytala pár slunečních paprsků, takže všechno špatné je pro něco dobré. Teď si dávám oddech v obýváku s notebookem, protože mi bratr opět zabral počítač, jak já ho zbožňuju. ;) Ale zase se mu budu moct smát, že on musí do školy, zatímco já jako maturant si můžu válet šunky doma. :D

I když... Za pět dní mě čeká praktická maturita, zatím jsem se na to ani nekoukla, tak doufám, že mě to volno aspoň trošku přinutí se něco naučit, jinak nevím nevím, na co bych chtěla spoléhat...

Pac a pusu, děvčata :)

Kam dál